(produkty látkové výměny) představují významnou skupinu všudypřítomných látek, (v buňkách lidí, zvířat i rostlin) které se účastní téměř všech biochemických reakcí v našich tělech. Mezi ně patří i kyselina močová, jenž je derivátem purinů (derivát je sloučenina odvozená od základní látky) – obsažená v naší moči. Z toho vyplývá, že puriny jsou základní součástí buněk, ze které se skládá jakákoliv naše strava. Abychom mohli žít, potřebujeme z buněk potravy, tj. ze složitějších látek rozkladem získat energii, což se nazývá katabolismus. (Náš metabolismus používá pro katabolismus i své vlastní staré, dosloužilé buňky, které již byly vyměněny za nové.) Při všech těchto procesech se velmi hodně látek v organismu recykluje a jejich materiál opět úspěšně použije.Ovšem i zde vznikají odpadní produkty. Metabolický systém těla
(biochemické reakce v organismu) nepoužije úplně vše a část z toho musí vyloučit – odbourat. K tomu používá enzymy a koenzymy. (Enzym: bílkovina, která je ve velmi malém množství schopna výrazně urychlit = katalyzovat průběh určité biochemické reakce, nebo děje. Koenzym: nebílkovinná látka, která zvyšuje, či podmiňuje účinek enzymů. Příkladně to jsou vitaminy skupiny B.)Mezi puriny patří tzv. volné purinové báze a ty jsou jen zčásti dále katabolizovány na kyselinu močovou. Zhruba 1/3 kyseliny močové je vylučována zažívacím traktem a 2/3 jsou vyloučeny ledvinami.
Odbourávání purinů končí u člověka u kyseliny močové, která se vylučuje ledvinami. Savci nenáležející mezi primáty oxidují kyselinu močovou na vylučovaný produkt allantoin.
Ovšem onu fintu s allantoinem lidský metabolismus neumí!
(To znamená, že kyselina močová se oxidací (okysličením) u mnohých zvířat přemění na allantoin, který se lehce z těla vyloučí a nedělá živočichům takové problémy jako nám lidem kyselina močová, jejíž zvýšené množství v krvi je následek pojídání masa – masných výrobků.)Kyselina močová vzniká také syntézou de novo
(tělo si ji vyrobí samo) ještě ze dvou zdrojů: z nukleotidů v potravě (Nukleotid je stavební kámen nukleových kyselin DNA a RNA ty jsou nositeli dědičných informací základ života) a z rozpadu tkáňových nukleoproteinů („opotřebených“ buněk těla).Kyselina močová neboli 2,6,8-trioxypurin představuje u člověka konečný produkt metabolismu purinů. U lidí a primátů chybí enzym urikáza, který umožňuje další přeměnu kyseliny močové na lépe rozpustný allantoin. Hlavním klinickým problémem je to, že kyselina močová je extrémně nerozpustná a cirkuluje v krvi v hladinách blízkých hodnotě, při které již není rozpustná. Chová se jako velmi slabá kyselina, a proto při pH 7,4 je v plazmě
(nažloutlá tekutina která je spolu s krvinkami základem krve) téměř veškerá kyselina močová jako monosodná sůl rozpustná do koncentrace 0,42 mmol/l. Při zvýšení koncentrace dochází k vypadávání z roztoku a tvorbě tofů (Tofy: uzlíkovité nahromadění krystalků solí vyskytující se v kůži na ušních boltcích, v okolí kloubů apod. V podstatě ony krystalky putují v nejmenších cévách těla, tj. ve vlásečnicích tak dlouho, až se někde uloží – ucpou ji, v periferní části těla. ) V moči je rozpustnost této látky závislá na hodnotě pH. Při pH 5,75 je zhruba 50% kyseliny močové disociováno, (rozložení elektrolytu, tj. roztoků solí na ionty) poklesne-li však pH moče na 4,75, je již 91% tohoto metabolitu přítomno ve formě nedisociované a málo rozpustné kyseliny močové. (pH vyjadřuje, zda je roztok neutrální = pH 7, kyselý = pH 6,9 – 1, nebo zásaditý = pH 7,1 – 14.)Zde už to začíná mít větší spád… Pro nás lidi, je velice důležitý ten fakt, že rozpustnost kyseliny močové lze alkalizací zvýšit až 12 x. Což v praxi znamená, volit správnou stravu. Při pH 5,0 = moč je kyselá - acidní, je kyselina močová rozpustná v množství jen 0,9 mmol/l, ale už při mírně zásadité – alkalické reakci moče, kdy je pH 8,0, se rozpustnost kyseliny močové zvýší na 12,0 mmol/l. To je VELMI důležité protože, z toho plyne, že je-li moč kyselá, je člověk vystaven tomu, že: ledvinné tubuly
(tubul – kanálek: tubuly jsou součástí funkční jednotky ledviny) a vývodné cesty močové těchto lidí se zvýšenou kyselostí moče, jsou vystaveny zvýšenému riziku tvorby konkrementů (kamenů) a poškození2
vlastní tkáně. (mmol
milimol jednotka látkového množství vztahující se k atomům, molekulám, elektronům a jiným přesně definovaným částicím – velmi zjednodušeno)Klinické projevy
(nemoc) poruch metabolismu purinů jsou velmi pestré. Nás zajímají ty, týkající se především nadprodukce kyseliny močové. Prvním příznakem bývá postižení ledvin, které se může projevit až akutním selháním. K rozvoji dny (viz níže) může docházet až v pozdějším věku. U řady pacientů bývá tento defekt zaměněn za diagnózu primární dny. Za vznik hyperurikémie (zvýšené koncentrace kyseliny močové v krvi) a dnavého syndromu (metabolické kloubní onemocnění, způsobené poruchou metabolismu a vylučování kyseliny močové, která se ve formě drobných krystalků ukládá do kloubů a orgánů, např. ledvin a poškozuje je) je zodpovědná kombinace řady faktorů. Hlavními rizikovými faktory jsou zvýšený příjem purinů stravou (maso, uzeniny, prostě masné výrobky.) sdružený s defektem v renálním (selhávání ledvin, které nemohou plnit své základní funkce) vylučování kyseliny močové, kde odpovědí na zvýšenou zátěž puriny je zvýšení hladiny kyseliny močové. Konec citace.Závěr je z toho takový, že záleží na naší volbě, jak se budeme stravovat a od toho se odvíjí velice hodně stav našeho zdraví. Všechny ty „dokonalé předpovědi počasí“, na základě stavu a bolestivosti kloubů, nebo spousty dalších metabolických problémů, (každý, ať si dosadí sám) jsou mnohdy způsobeny právě tím mechanismem, jenž jsem se vám snažil výše uvedenou citací poněkud přiblížit. Odborníci prosím nechť omluví, mnohdy silné zestručnění složitých metabolických pochodů.
Autor původního materiálu, ze kterého je čerpáno je: MUDr. O. Ivan Šebesta, Ústav klinické biochemie VFN a 1.LF UK Praha. Je to 15 stránková vědecká studie a je velice odborná.
Ve výše uvedeném výňatku nejsou zmiňovány dědičné poruchy metabolismu a enzymatické poruchy s metabolismem purinů související, o kterých rovněž materiál ze kterého je čerpáno pojednává.
Článek je rovněž velmi zestručněn, aby byl srozumitelný a nenutil čtenáře ho luštit s několika slovníky a biochemií v ruce…
Původní pramen je na: http://www1.lf1.cuni.cz/~kocna/biochem/text8.htm
Pro vysvětlující dodatky bylo použito Velkého lékařského slovníku, 7 vydání, autor: M. Vokurka, J. Hugo a kolektiv, v edici Jessenius vydal Maxdorf s.r.o. v roce 2007.
Dodatek pod čarou: Strava, to je jeden ze základních kamenů tvorby zdraví. Všechny buňky těla se průběžně obnovují a tato výměna má sedmiletý cyklus. Z toho co jíme, pijeme, dýcháme a také jak smýšlíme, se tvoří po celý lidský život nové buňky. Začnete-li jíst správně, najednou zjistíte, že nepotřebujete ani potravinové doplňky typu Alvea, ani vitaminy a stopové prvky v tabletkách, ale ani byliny a kapky, či výtažky od Justu, Finklubu a jiných společností za těžké tisíce. Přestanete chodit k lékařům a jíst ty podivné malé věci, které vás nenápadně, ale zato spolehlivě pomalu zabíjejí a kterým se nevím proč říká „léky“.
Chce to jen, nedat se zlákat lživou reklamou, že vaše zdraví opraví jen lékaři, na vše je tabletka a nemoc je náhodný proces.
A v případě, užíváte-li pravidelně „léky“ a chcete přitom vědět jaké jsou vaše vyhlídky do budoucna, tak pečlivě čtěte příbalové letáčky. Protože soupis těch nežádoucích účinků tam popsaných, to je přesný výpis budoucích nemocí, které vás čekají.
„Nic není předem dáno a své zdraví může ovlivnit především každý sám. Chce to jen ptát se, a hledat…“
J. Hlinka – ASTRADAT – 9/2009